METALIŠTĚ
---Sem tam se na internetu objevují různá pojednání o prvních pokusech, kdy amatérští hudební nadšenci ještě za totality s elánem a chutí začali na koleně psát, různě lepit, sestavovat, tisknout a vydávat první hudební fanziny věnované metalové hudbě, která se na naše území ještě před revolucí (1989) dostávala povětšinou tajně a k uším nadšenců převážně díky tajným hudebním burzám. Celé hordy fanoušků do této tvrdší muziky jatých pak kromě hudby samotné začalo prahnout po všech možných informacích, které se týkaly nejen jejich oblíbenců, ale zvláště pak po novinkách. Ideální půda pro vznik fanzinů. Dnes se občas mezi vzpomínkami na tyto první krůčky naší hudební publicistiky z dob dávno minulých objeví sem tam i zmínka o (pro mnohé fanoušky tehdy) kultovním fanzinu, který nesl titul METALIŠTĚ. A protože se na internetu tyto informace občas liší, občas jsou jen kusé nebo matoucí, rozhodnul jsem se, coby jeden ze dvou zakladatelů METALIŠTĚ, trochu na ta léta dávno minulá zavzpomínat...
---Po návratu z vojny, jsem na jaře roku 1985 začal pracovat ve státním podniku Zelenina, v Pardubicích. Několik měsíců jsem procvičoval svalstvo při nakládce a vykládce vagónů a kamionů, až jsem byl v létě toho roku přesunut do kanceláře, kde jsem zpracovával doklady z výkupu ovoce a zeleniny od zahrádkářů. A to víte, metalista v kanceláři, který volné chvilky věnuje prozkoumávání podivných na burzách zakoupených časopisů Metal Hammer a Rock Hard, to věstí, že se něco stane. Vybavuji si to přesně, jak jsem začal toho léta z oněch časopisů překládat z němčiny do češtiny různé zajímavosti a novinky, které jsem přepisoval do dopisů a zasílal svým stejně tak metalově smýšlejícím kamarádům, kteří šli na vojnu až po mě. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že se mi nechtělo nějakou tu hudební novinku přepisovat vícekrát vícero kamarádům, a tak jednoho letního dne dorazil nápad, že do starého psacího stroje zasunu více vrstev papírů proložených kopíráky a nahoru jsem nakreslil plnicím perem díky pravítku své první logo jakéhosi zpravodaje. Vidím to jako dnes, jak dokončuji velké prostorové písmeno M přes horní i dolní řádek (ach ta podobnost k Železné panně) a k němu připisuji též podle pravítka další tenká písmena ETAL (horní řádek) ANIAC (spodní řádek). A protože jsem nevědomky k onomu prvnímu zpravodajství (nedovolil bych si to ještě nazývat titulem fanzin) doplnil i datum, mohu i dnes po uběhnutí poloviny života uvést přesný den vydání prvního čísla METAL MANIAC, 25. července 1985. Opravdu nešlo o fanzin v pravém slova smyslu, protože šlo jen o pár kusů jedné či dvou stránek s přeloženými novinkami o dění na metalové scéně bez nějaké distribuce a bez jakéhokoli povědomí, že by to bylo zaměřeno na veřejnost. Nebylo, opravdu jsem to první měsíce rozdával jen svým kamarádům.
---Ještě za totality mezi lety 1985 - 1989 bylo mezi hudebními fanoušky známo, že ta nej nej burza, kde se dá něco ze západu sehnat, bývá na Černé louce v Ostravě a v lese poblíž Motola v Praze. Do Ostravy jsem to měl v té době z Pardubic daleko, na burze v lese vedle Motola v Praze jsem byl a i dnes si vybavuji, jak jsem podél lesa utíkal co mi nohy stačily, když se ozvaly píšťalky a řev, že je šťára. Tehdy jsem doběhnul až mezi domky na Bílou horu. Tuším rok 1987 nebo tak nějak. Nemám páru kdo založil tajnou hudební burzu v Pardubicích, ale vím jistě, že každou sobotu ráno kolem osmé hodiny se vyplatilo vyrazit do Tyršových sadů pod Pardubickým zámkem, a že se tam vždy sešlo několik nadšenců kvůli výměně LPíček a sem tam i nějaký ten vekslák, co prodával po stovce natočené audio kazety Sony se dvěma alby, po jednom na každé straně kazety. A když nás rozehnaly v sadech, našlo se místo v lese na kraji Pardubic, v Trnové u památníku Tolara Potůčka (radista z výsadku Silver A z roku 1942). I z tohoto místa si vybavuji, jak se utíkalo přes pole, když se v dáli objevil žlutobílý policejní Anton (mikrobus pro zadržené). A zde v Trnové, jak jsme říkávali U Potůčka, jsem jednoho dne narazil na dalšího fanouška, který sice nerozdával jakési dvoustránky s novinkami, ale prodával (tuším po 10 Kčs) na psacím stroji napsané a přeložené texty některých alb (tuším jsem si u něj prohlížel texty Kinga Diamonda). A tak jsem se seznámil někdy v roce 1987 s Markem Kuklou. Za nedlouho jsme zjistili, že si hudebně dost rozumíme, a zatímco já dával do kupy novinky překládané z němčiny, on mi začal do práce nosit novinky z angličtiny a od několika domácích metalových kapel, se kterými se znal.
---Metal Maniac jsem stále v těch letech psával přes kopírák na psacím stroji a stejné novinky mi pak přinášel na psacím stroji nebo psané v ruce Marek. Nevím přesné datum, ale myslím si, že to bylo v roce 1988, kdy Marek za mnou do práce jednoho dne přišel s dalšími podklady, a na takovém kusu papíru měl tu svou stránku novinek o domácích kapelách nazvanou Metaliště. Mě se ten název tak zalíbil, že jsem mu okamžitě navrhnul, že už tu dvoustránku novinek pro metalové kamarády v okolí nebudu nazývat Metal Maniac, ale Metaliště. Tak vzniklo díky Markovi v roce 1988 později kultovní Metaliště a já tehdy ve státním podniku Zelenina začal tajně dvoustránku novinek ze světa metalu pro kámoše množit přes blánu a pod tímto novým názvem jsme začali tenhle kus papíru rozdávat. Šlo jen o jednu či dvě strany A4 a většinou pro známé v okolí. Myslím, že během roku 1989 se k nám do práce ze západu dostal první xerox, tedy jakási primitivní kopírka a první naše pokusy s kopírkou vyústily v to, že se  nám podařilo sestavit jakousi malou brožurku A5, kde jsme z originálních předloh mohli vystřihovat a nalepovat různé písmo, návzy a loga kapel, vkládat první fotky. První nulté číslo pro veřejnost, které vypadalo opravdu jako malá brožurka, a tedy teď už bych rád napsal to slovo fanzin, jsme pak vydali v srpnu 1990. A ještě dnes vidím na tom prvním pokusném čísle, jak pod logem Metaliště je tenkou černou fixou a Márovým písmen dopsáno: Nejmenší Funzine na celým širým světě! S pokorou musím i po mnoha desetiletích uznat, že Márův nápad, abychom vkládali méně a méně přeložených zpráv ze zahraničních časopisů a více se věnovali zprávám od našich domácích začínajících kapel, včetně rozhovorů s nimi, a včetně malé přílohy Datakov (kde byl seznam domácích kapel s kontakty), byl naprosto geniální. Abychom mohli mnohé kapely kvůli informacím a rozhovorům osobně navštěvovat, tak jsme si oba našli práci na vlakovém nádraží. No a znáte nádražáky a určitě víte, co je to režijka. A tak jsme svá volna trávili věčným cestováním ve vlaku za spoustou kapel, na zábavy, koncerty, pro rozhovory, a to vše přinášelo plody do Metaliště, které si začalo u fanoušků undergroundu získávat na oblibě. Díky veřejným kopírkám, kde se tehdy dala kopírovat jedna stránka za 50 haléřů (první Metaliště jsme pak veřejnosti na burzách či koncertech prodávali za 3 Kč). Další výhodou bylo, že se číslo dalo kdykoli dokopírovat, a tak se Metaliště začalo rozrůstat ve svém nákladu na 20, 50, 100 kusů...
---V Praze ve Slovanském domě fungovala už (tuším) od roku 1988 oficiální burza na výměnu LP a později CD, a tak jsme se tam seznámili se spoustu zajímavých lidí. Třeba s Petrem Hanzlíkem, co později vysílal v rádiu pořad Gung-Ho a měl půjčovnu CD v Rock Café. Nebo s Košotem (Tomáš Košuta, později Leviathan Records). A také jsme se seznámili s Pavlem Kutnarem z Hradce Králové, který též jezdíval na burzu do Prahy a později měl v Hradci Králové na malém náměstí prodejnu s metalovým zbožím Fanatix.
---Kolem roku 1990/1991 jsme měli rozdělenou práci na Metališti takto:
Marek Kukla - hlavní redaktor, sbírání novinek od kapel a rozhovory s domácími i zahraničními kapelami, příprava podkladů ke kopírování Metaliště.
Milan Škoda - druhý redaktor, rozhovory s domácíma neznámejma kapelama, skládání fanzinu do obálek a rozesílání, evidence odběratelů Metaliště.
---V roce 1991 se počet odběratelů vyšplhal někam až na 500 fanoušků a už bylo časově neúnosné jak kopírování, tak skládání každého nového čísla do brožurky, ládování obálek a rozesílání. Pamatuji si na mou poštovní schránku v paneláku, jak v té době přetékala dopisy od fanoušků a jak jsem takřka všechen svůj domácí čas trávil evidováním a odepisováním, či zasíláním starších čísel. Ocitli jsme se na pokraji svých možností a tehdy nám Pavel Kutnar, který už také do Metaliště občas přispíval, nabídnul, že je v jeho silách v Hradci Králové zajistit pomoc s vydáváním Metaliště, které by se už nekopírovalo, ale přímo by se tisklo na ofsetu v tiskárně a tam skládalo do brožurky, což by vyšlo levněji, což jsme tou dobou kvitovali. Tehdy někdy byl Pavel přizván oficiálně do Metaliště, zhruba po roce jeho existence, námi dvěma nevědouce, že časem převezme osud Metaliště do svých rukou a bez našeho souhlasu začne měnit jeho podobu k obrazu svému.
---Už si přesně nepamatuju, kdy jsme s Markem přestali tvořit Metaliště. Odhaduju, že to bylo možná někdy v roce 1993, kdy jsme ho už díky tisku mimo nás přestali mít pod kontrolou. V každém případě, ať už se kdekoli na internetu dočtete cokoli, tady máte přímo mé vzpomínky na jedno hudební dítě, na METALIŠTĚ, které vypiplali dva otcové: Marek Kukla a Milan Škoda. Rád bych podotknul sám za sebe, že ani Pavel Kutnar ani nikdo jiný ode mne od vzniku Metaliště, tedy zhruba od roku 1989, nikdy nedostal souhlas k používání tohoto jména (a domnívám se, že od Marka také ne). Naše cesty se v devadesátých letech rozešly a zatímco Marek se stal z mého pohledu opravdickým hudebním publicistou v časopise Rock & Pop, já naplno rozvinul na mnoho let svou velkou vášeň, a tou byl český fanklub skupiny Blind Guardian a uspořádání koncertu pro tuhle mou milovanou kapelu v roce 2003 (Fantasy Metalfest). V roce 2008 jsem se pak pokusil jméno Metaliště oprášit, když jsem přesvědčil šéfredaktora časopisu Spark, aby pro mne vyhradil jednu stranu v každém čísle, kde budu hodnotit demonahrávky našich domácích neznámých kapel, a že se tak trošku vrátím k původnímu smyslu Metaliště, tedy mapovat scénu domácích neznámých kapel. Žel zhruba po 1,5 roce mi byla tato strana pro domácí bandy odejmuta a Metaliště se opět vytratilo do prostoru a času. Přesto v mém srdci dodnes žije...
---Pokud by někdo z vás měl i po těch desetiletích doma nějaké číslo Metaliště, ozvěte se mi na blindarium@seznam.cz
 
Milan Škoda - všechna práva vyhrazena od roku 2005